Ahoj Petře, jak se máš? Cinda za námi, co říkáš na průběh akce? Spokojenost?
Cinda open air, jak avizuješ v samotné otázce, je pro tento rok opravdu za námi. A jaké pocity mám z obou akcí právě teď? Inu, upřímně musím uznat, že to pro mě byl jeden z nejlepších zážitků života. Obě akce proběhly skvěle - až na pár restíků, které doufám, že mi návštěvníci odpustí. Návštěvnost na obou akcích vůbec předčila naše očekávání a dala nám pořadatelům doslova vichřici do plachet. Kdo byl na akci, moc dobře ví, jak výtečná panovala atmosféra. Nesmím však zapomenout na svůj tým, bez kterého bych sám nezvládl open air do výsledné podoby připravit. Tímto bych jim velice rád vzdal veliké díky.
Zkus se čtenářům trošku představit.
Blonďák, vysoký 185cm, váha 75kg, přirození - EU průměr (smích). To ale lidi asi příliš nezajímá.
Určitě bych velice rád podotknul, že už od útlého věku jsem byl technicky zaměřený typ. To stálo za spoustou věcí, které mě teď ženou kupředu. Ne každý DJ si v dnešní době umí sám zapojit svou techniku a rozumí jí i z technického i funkčního hlediska. Já s tím problém nemám a jsem za to rád. Po absolvování elektrotechnické školy jsem si za první vydělané korunky zakoupil DJ techniku a začal jsem se tomu věnovat naplno. Jako „pravý“ DJ jsem si poprvé připadal už nějakých 9 let zpátky, když jsem stál doma u stolu a koukal při tom do zdi (úsměv).
Kariéru máš, už docela slušně našláplou. Jak to ale všechno začalo?
Mojí modlou byly v 15 letech Karlovy lázně. Kdo tu éru zažil, ten mi dá jistě za pravdu, že šlo o něco neskutečného. Taneční hudba mě vždy velice zajímala a tak pro mě jediné východisko bylo stát se DJem. Přes první vnucování se do klubů, až po první kontakt s profi technikou, a to ať už s gramofony či moderními CD playery – vždy jsem tím žil.
Nikdy jsem nepatřil k lidem, kteří se spokojí s tím, že jsou jen součástí celého procesu. Dlouho jsem přemýšlel, jak bych se mohl více zviditelnit. Za ty roky jsem pochopil, že příliš cest nahoru není. Člověk buď musí být úspěšný promotér, nebo úspěšný producent. Já zvolil cestu pořadatele. Mám rád pozici koordinátora.
Má tvůj nick nějaký hlubší význam?
Nick svůj význam má, ale nechce se mi ho zveřejňovat. Chci, aby si lidi pod jménem Kifli vybavili mě a ne žádný jiný význam tohoto slova.
Vraťme se k festivalu Cinda Open Air. Celkově máš s pořádáním podobných akcí už nějaké ty zkušenosti. Kdes vzal prvotní inspiraci? A jak těžké vlastně je takový festival zorganizovat? Narazils na hodně překážek?
Akce pořádám již řadu let asi jako každý DJ, protože dnes už to ani jinak nejde. Kluby zavedly model pořádání akcí ve formátu – udělej si reklamu, připrav obsazení a přiveď co nejvíc lidí. Takže s PR se potýkám již od začátků „dýdžejingu“. Uspořádat festival mě napadlo poprvé zhruba před 5 lety. Dostal jsem tehdy nabídku zrealizovat si vlastní stage v rámci jednoho open airu. Slovo dalo slovo a festival s názvem Route 333 byl na světě. Po dvou ročnících bohužel zanikl a mně pořád ležela v hlavě myšlenka co dál.
Každý, kdo někdy zažil ten pocit, když stojíte na velkém pódiu, lehce vás ovívá vánek letního větříku a před vámi paří stovky lidí, bude zajisté souhlasit s tím, že tomuhle se žádná halová ani klubová akce nevyrovná. Klubové akce mi po této zkušenosti přišly poněkud úzkoprsé a já se naplno oddal přípravě festivalů. Hledal jsem však prostor a taky jsem potřeboval doplnit kvalitní tým. Nakonec se poštěstilo a my dostali k dispozici Císařskou louku, tedy místo, kde se teď odehrává Cinda open air. Napadla mě totiž ojedinělá myšlenka, a to proč nedat lidem festival přímo v Praze, aby se nemuseli táhnout za hudbou stovky kilometrů. Další součástí celé mé vize bylo zrealizovat akci přes den, i když k tomu podmínky Prahy maličko nahrávaly. Chtěl jsem tak rozjet model podobný zahraničním denním festivalům. A tak vznikl festival Cinda open air, jak ho znáte dnes.
Přípravy jsou občas maličko náročnější, ale vlastně vše, co chcete dělat dle svého nejlepšího úsudku, je náročné. Na open airech se mi líbí kreativita v tom, co všechno se dá uskutečnit. Bungee jumping si neskočíte v žádném klubu, ani se nemůžete natáhnout na voňavou trávu. Prostě open airy jsou pro mě „number one“. Jen škoda proměnlivého a nevyzpytatelného počasí, které u nás panuje. Překážek při pořádání bylo celkem dost. Největší problém, který jsem ještě donedávna řešil, však byla nespolehlivost lidí. V tomto směru jsem poměrně náročný, protože když něco chci, musí to být hned správně. Pokud děláte takovéhle akce, musí to tak fungovat. Napravovat cizí chyby je zbytečnou ztrátou drahocenného času.
Pevně věřím, že festival se bude během několika let dále rozšiřovat a že i nadále bude nabízet velmi kvalitní úroveň. Zlepšovat chceme jak služby pro návštěvníky, tak i line-up, v plánu je i zvýšení počtu stageí. Doufám, že si také zachováme věrné publikum jako doposud. Bez něj to samozřejmě nejde! Všechny informace počínaje historií festivalu příznivci najdou na www.cindaopenair.cz. Video z akce naleznete ZDE.
Baví tě víc hraní nebo role produkčního a promotéra, který má pod palcem všechno od line-upu po rozmístění toi-toi?
Moc mě baví obojí, ale první láska nerezaví a tou je přece jen hraní. Mám rád ten pocit, když můžu bavit lidi. Ostatně proto to taky dělám. Vždy jsem byl rád středem pozornosti, tak trochu exhibicionista (úsměv). Na druhou stranu organizovat přípravy festivalu od shánění sponzorů až po návrh designu letáčků, to je prostě výzva, která mi nedá i několik desítek nocí spát...
Jak bys v krátkosti popsal styl, který hraješ?
Mám-li být upřímný, začínal jsem na klasické „diskošce“ a prošel si řadou stylů. Mezi mé srdcovky patří silná basová linka doplněná chytlavou melodií a popřípadě okořeněná melodickým vokálem. Aktuálně mě můžete slyšet hrát hned několik stylů. Mou doménou je house music, sem tam i v progressive podání. V poslední době si ale nejvíce ujíždím na tech-housové vlně, jež dřímá na stále mohutnějším „soundu“.
Neláká tě třeba zahraničí?
Láká, ale zatím není moc času něco realizovat. Na druhou stranu jsem v tomto směru úplně na vavřínech neusnul. Myslím však, že mě čeká ještě spousta práce s českým publikem, než začnu opouštět stáje naší matičky země.
Hrál jsi na spoustě míst a už určitě můžeš porovnat. Je nějaké hraní, které ti opravdu utkvělo v paměti?
Porovnávat určité podniky a prostory zajisté mohu, nejsem si jist, že ale opravdu kompetentně. Pokud se někde pohybuji, přemýšlím nad tím jako vystupující a ne jako člověk, co se jde pobavit. Občas mě ale některé věci inspirují a obohatí o super zážitek, třeba jako pražský klub Cross, k němuž nemám výtek.
Mám jedno hraní, které mi v paměti zůstane snad navždy. Jednalo se podnik nedaleko centra Prahy, v prostorách bývalého Industry 55, který byl v tu dobu veden amatéry první třídy. Po dohodě o spolupráci jsme připravili reklamní kampaň. Už tehdy nám ale sudičky předpověděly neúspěch. Začalo to pokutami za výlep plakátů, finanční náklady na akci byly nadměrné a ještě nám zmizela část tržby. Čerstvě natřená ulepená podlaha a puštěné zrnění na LCD obrazovkách, to už byly jen třešničky na hodně zpackaném dortu. Prostě všechno špatně. Šlo opravdu o mejdan, na který v životě nezapomenu. I tohle ale patří ke kariéře DJ (úsměv).
Je hraní tvým plnohodnotným zaměstnáním nebo to prokládáš ještě jinou prací?
Já miluji svou práci a občas bych v ní trávil i celé dny non-stop. Hraním jako takovým se neživím, ačkoli několik mých kolegů to tak praktikuje. Neshledávám to jako ideální zdroj příjmů. Aktuálně mám dokonce dvě zaměstnání a k tomu připravuji akce a před létem festivaly, takže jsem hodně vytížený. Jak se říká - práce šlechtí (smích).
Oblíbená hudba mimo té elektronické? 
Uznávám veškerou hudbu, nejsem zarytým příznivcem jen taneční hudby. Poslouchám, dá se říci, vše od SKA po metal. Miluju také živou hudbu a často chodím na koncerty. Atmosféra na nich je podle mě silnější než na nějaké taneční párty.
A co nějaký vzor? Vzhlížíš k některé z DJských/producentských hvězd?
Dříve jsem vzor měl, byl to techno mág Luke Slater. Během let to ze mě však opadlo, takže aktuálně k nikomu takhle nevzhlížím.
Co ty si myslíš o kvalitě klubové scény u nás? Ať už jde o DJs, kluby nebo i samotné klubbery.
Podle mě je naše taneční scéna na rozdíl od světové ještě v plínkách. Publikum je hodně ovlivněno médii a není příliš nakloněno experimentům a novým nápadům. To přináší promotérům velké problémy při obsazování stageí. Lidé se jdou často bavit jako stádo oveček na interprety, kteří se omílají pořád a pořád dokola. Je to maličko chyba i našich promotérů, že nedokážou vymyslet a nabídnou lidem něco jiného. Co se týče Djs jako takových, naše scéna je vybavena poměrně silnou ráží kvalitních a ve světě úspěšných producentů a DJs.
Co bys chtěl na poli DJingu dokázat? Máš nějakou vysněnou metu?
Přímo vysněný cíl nemám. Chci pro lidi hlavně připravovat co nejlepší sety a mejdany, co jen budu živ (smích).
Kde tě v nejbližší době můžeme vidět?
Těch míst, kde mě můžete vídat, je hned několik. V Praze to jsou určitě moje „domácí kluby“ jako Studio 54 a Havana, kde se objevuji nejčastěji. Termíny akcí a více informací o tom, co plánuji a dělám, si lidé mohou najít na mých webech www.cindaopenair.cz a www.djkifli.com. Děkuji za pozornost a budu se těšit na Cinda open air nebo na jakékoli jiné akci (úsměv).
Poslední komentáře