Ahoj Ondro, jak se vede? Zkus o sobě čtenářům říct pár slov.
Mladý, krásný a žádoucí (smích). Ne, dělám si srandu. Mé občanské jméno je Ondra Beránek. Na domácí taneční scéně se pohybuji deset let a jako dje Subgatea si mne můžete nejčastěji spojit s mým rezidentním večerem Creative v pražském Chapeau rouge, afterklubem Studio 54, na jehož akcích poměrně často vystupuji a s řadou dalších parties nejen v naší metropoli, na kterých účinkuji. Hudba a djing se staly součástí mého života, který si samozřejmě moc užívám (smích).
Proč Subgate?
Ten nick vznikl před mým prvním vystoupením, kdy jsme společně s dalšími dvěma kamarády přemýšleli, jak se napsat na plakát. Chtěl jsem, aby to mělo nějaký smysl a tak jsem přišel na Subculture Gate - něco jako brána do subkultury, ale bylo to moc dlouhé. Zkrátil jsem to a výsledkem byl Subgate.
Jak bys v krátkosti popsal styl, který hraješ?
Hodně záleži na party, na které hraji,ale téměř vždy se ode mne dočkáš techhousu. Když je party komerčnějšího ražení, vkládám do setu více vocalových nebo melodičtějších tracků, u undergroundovějších dýchánků se zas prezentuji techhousem, technem a čas od času sklouznu i k deepovějším věcem. Nicméně vždy se snažím být určitým způsobem osobitým, ať už hraji kdekoli.
Kariéru sis pořádně nastartoval někdy v roce 2001. I tebe se ale zeptám – jak ses k hraní vůbec dostal? Jaký je tvůj příběh?
Začátek byl někdy kolem 13. roku, kdy jsem se aktivně věnoval agresivnímu in-line bruslení a celá ta parta, která brázdila U-rampy, tyče, fun boxy si prošla určitým vývojem: od drsného metalu přes hip hop až po elektroniku v podobě Fatboy Slima, Prodigy nebo dje Trávy, jehož první mix hrál snad každému z nás na exhibici nebo jízdě při závodech. Ve 13-ti jsem se také poprvé dostal na mejdan, kde hrál Chris Sadler a Igor Pataki a opravdu mě to nadchlo. Netrvalo dlouho a společně s kamarádem jsme se stali v podstatě inventorářem na diskotékách naší základní školy.
O rok později jsem začal na parties, i když trochu nelegálně, chodit dál a místo toho, abych protancoval celý večer, jsem si mnohokrát spíše stoupnul za dje a pozoroval, co vlastně tvoří. To už byl krůček k tomu, abych si ve svých 15-ti letech pořídil gramec, mix, pár desek a v kombinaci s počítačem se učil po škole míchat.
Po roce následovalo první hraní a po něm další, které už bylo stěžejní v tom, že v dnes již legendárním libereckém Liquidu si mne všiml jeden nenápadný člověk, díky kterému to vlastně celé začalo. Já se stal členem severočeského seskupení Dynamic Line, díky němuž jsem se dostal na spoustu skvělých mejdanů a přičichl si i k jejich pořádání. V té době jsem ale hrál nekompromisní techno sound, takže jsem nebyl žádné ořezávátko (smích).
V roce 2005 jsem přešel pod agenturu Encore booking, díky které jsem vystoupil například na MMF Karlovy Vary a začal jsem více tvořit vlastní parties všude, kde se jen dalo. S djem Reznykem jsme dali do kupy dvoučlenný djský projekt Subrezz, se kterým jsme vystupovali v exkluzivních techno setech na 4 gramofony a musim říct, že jsme sklízeli docela úspěch. Asi po roce a půl se projekt rozpadl a já jsem začal více koketovat s tech minimalem, minimalem a electrohousem, který mi vlastně daleko více otevřel dveře v naší metropoli, kde se techno jen tak nehrává. Rok 2007 byl v mé kariéře dalším zlomem, kdy jsme odstartoval společně s Nkypem rezidentní noc Creative, která v současnosti funguje v Chapeau rouge a začal jsem daleko více vystupovat na festivalech a parties po celé ČR.
Ty další stěžejní momenty si mohou čtenáři přečíst v biografii na mém webu (www.djsubgate.com, pozn. autora), která je opravdu dlouhosáhlá a nerad bych je tím v tomto rozhovoru unavoval (smích).
Nicméně musím říct, že těch důležitých okamžiků v kariéře, které mě dovedly tam, kde jsem dnes, bylo opravdu nespočet, ale bez píle a štěstí by to určitě nešlo.
Spousta lidí možná ani neví, že sis zahrál dokonce i na vzdálené Srí-Lance nebo v Kostarice. O těchhle exotických štacích si většina DJů může jen nechat zdát. Jak ses k tomu vlastně dostal? A jak se ti tam líbilo?
Na Srí-lanku jsme jeli s djem Nkypem prvoplánově na dovolenou, která se díky místnímu dobrému známému našich přátel proměnila i v dva mejdany, které jsme mohli kočírovat (smích) a dovolenou si tak užít i po trochu jiné stránce.
S Kostarikou už to bylo ale trochu o něčem jiném. Spousta Čechů se tam byla na kratší nebo delší dobu podívat a někteří tam zůstali dodnes. Díky partičce z Chapeau rouge a djovi Trávovi jsme dostali pár dobrých kontaktů, díky nimž jsme první rok vystoupili v parádním klubu na pláži Day & Night. Tancovalo tam několik stovek lidí a ta atmosféra byla pro našince opravdu jedinečná. Další party se odehrála v hlavním měste San Jose.
Tam jsme se také seznámili s bardem tamní elektronické scény Tekesem, který byl donedávna součástí projektu Kabuto & Koji, jejichž tracky spatřily světlo světa na známém labelu Cocoon. Slovo dalo slovo a v září minulého roku se nám ho i díky Trávovi podařilo přivést do Roxy, mimo které hrál ještě v dalších třech českých klubech. V únoru si mě na oplátku pozval on zpět na Kostariku, kde jsem vystoupil společně s djem Enricem v nejlepším klubu země - Vertigu.
Když ty země porovnám, tak Srí-Lanka je - alespoň pro mne - zemí s opravdu uchvacující přírodou, kterou jen tak nevidíš, ale tamní scéna je spíše na počátku. Dle akcí, na kterých jsme hráli a jakožto země, která byla určitý čas v područí západních koloniálních velmocí také soudím, že uctívá spíše "domorodce".
Kostarika je také země s nespočtem přírodních krás, které nejsou v Evropě na denním pořádku, ale elektronická scéna mne opravdu nadchla. Lidé hudbě více rozumí, komunikují s djem, no něco nepředstavitelného s čím se u nás jen málokdy potkáš.
V průběhu let jsi prokázal nejen hudební, ale také manažerský a organizační talent. Cítíš se lépe v roli DJe nebo šéfa?
Ona ruku v ruce s djskou kariérou šla i kariéra PR manažera a promotéra různých akcí. Každá ta činnost je trochu rozdílná, ale jedno má určitě společné a to je cílevědomost, píle a dřina (smích).
Djem je dnes každý druhý a i díky moderním technologiím může hrát v podstatě každý. Myslím si, že perspektivní dj je ten, který se o celé to dění na domácí ale i světové scéně zajímá, má určitý přehled, pracuje sám na sobě a chce něčeho dosáhnout. Osobně strávím opravdu spoustu času nad výběrem tracků aby byly originální a neohrané, snažím se pracovat i na určité imagi a při hraní lidi bavit a předat jim tu energii, která ve mně a v hudbě je.
Pokud se budeme bavit o pořádání parties nebo propagaci určitých eventů, musíš ze sebe vydat opravdu maximum a snažit se o to aby se vše vydařilo na jedničku počínaje zajímavým line-upem, dobrou propagací akce, různými vychytávkami, které ten mejdan zpestří, zvládnout technické záludnosti a zajistit hladký průběh celé akce. Za tu dobu, co působím na scéně, jsem měl možnost pracovat na spoustě větších parties, festivalů nebo menších klubovek a mnohdy to není procházka růžovým sadem (smích).
Je velký rozdíl prosadit se v Čechách a za hranicemi? Máš v tomto ohledu nějaké plány na expanzi?
U nás musíš rozhodně něco umět, být něčím zajímavý aby si tě promotéři a majitelé klubů všimli. Hlavně se musíš umět prodat a prodat to, za čím si stojíš. V zahraničí je o poznání těžší se prosadit. Kromě djských kvalit by si měl na svém kontě mít i nějakou vlastní produkci, která je opravdu nezbytná k tomu, aby ses někam dostal. Samozřejmě další stránkou věci je ta, že pokud nemáš důležité kontakty, je cesta na zahraniční parties o poznání těžší.
Mým snem je cestovat se svým recordbagem daleko častěji do zahraničí. Pokud se zadaří, měl bych do konce roku vystoupit ještě na Slovensku a ve švýcarské Basileji v klubu Borderline, kde se pravidelně představují světoví umělci typu Chris Liebing nebo Ida Engberg. To jsou zatím plány na tento rok. Uvidíme, co přinese ten další (smích).
Jaký je pan Subgate v soukromí? Vzhledem k tvé vytíženosti je nasnadě otázka, zda vůbec stíháš něco kromě práce. Máš nějaké další koníčky?
Kromě své normální práce, kterou vykonávám jako každý jiný od pondělí do pátku, se právě po příchodu domů věnuji djským povinnostem, produkování a podpoře parties a samozřejmě produkování hudby. Přítelkyni už to občas leze na nervy, když i po příchodu z práce makám na dalších věcech, ale na druhou stranu to chápe a já jsem jí vděčný za její podporu. Kromě toho si rád zajdu do kina, na procházku, na výlet nebo si někam zaplavat abych neustále nezaměstnával mysl...
Máš rád i jiné hudební žánry? Nějaký oblíbený interpret?
Hodně mě začal bavit na poslech Prins Thomas, který hraje a produkuje spíše Indie dance a je to opravdu velmi příjemné. Mám rád i drum & bass, který má šťávu, ale je zároveň nabitý příjemnými melodiemi. Baví mě i spousta zahraničních a domácích kapel typu Tata Bojs, Cold Play, Monkey Bussines, Skyline nebo Good Charlotte.
A co nějaký vzor? Vzhlížíš k některé z DJských/producentských hvězd?
Určitě a že jich není málo (smích). Počínaje partou z Cocoonu přes Nicka Curlyho, Jorise Voorna, Richieho Hawtina, Christiana Smithe až po Ricarda Villalobose. Je jich opravdu nespočet...
Je DJing/produkce tvým jediným zdrojem příjmů nebo máš ještě další, civilní zaměstnání?
Samozřejmě, že mám (smích). V současnosti pracuji jako hlavní manažer a asistent produkce v pražském afterklubu Studio 54. Djing a produkce je pro mne parádním přívýdělkem a myslím si, že by se tím i uživit dalo, ale nerad se pohybuji na tenkém ledě a chci mít svoje jistoty, což u mě znamená mít nějaký jistý příjem, se kterým mohu kalkulovat.
V branži jsi už poměrně známý a jistě sis zahrál na spoustě zajímavých míst. Kde se ti líbilo nejvíc?
Ze zahraničí rozhodně Kostarika a Švýcarsko. U nás to byly mejdany jako Christmas party, festivaly High Jump nebo Mácháč a z klubovek jednoznačně vede Chapeau rouge, kde jsou ty mejdany opravdu divoké a mají příchuť zahraničí!
Co si myslíš o kvalitě klubové scény u nás? Ať už jde o DJs, kluby nebo i samotné clubbery.
Dost ošemetná otázka, nemyslíš? (smích) Myslím si, že naše scéna není na úplně špatné úrovni, ale dost suveréně ji válcuje trance, jeho odnože a komerčnější podoby housu, které se staly mainstreamem poslední doby. To trochu vytěsnilo i jiné styly a tak jsou promotéři parties logicky daleko více opatrnější s tím, koho si sem pozvat. Mnohokrát jsem byl svědkem toho, že na zahraničního umělce, který pravidelně vystupuje před vyprodanými kluby a halami, byl klub poloprázdný.
Nejde ani o to, jestli se cítím být více undrogroundovějším djem nebo ne, ale scéna by se měla stále vyvíjet a jít dopředu. Díky několika promotérům se tak i děje, ale to se bavíme spíše o klubové kultuře než o velkých halovkách.
I na clubberech je znát, že začínají fungovat i na trochu odlišný a nový zvuk, což je rozhodně dobré pro její budoucnost.
Co bys chtěl na poli DJingu dokázat? Máš nějakou vysněnou metu?
Určitě více produkovat. Aktuálně mám oficiálně venku track s názvem Memories, který vyšel na domácím labelu Nightphunk a před několika týdny jsem podepsal smlouvu se španělským vydavatelstvím Harkee records, na kterém vyjde hned šest mých tracků. Na dvou jsem spolupracoval s již zmiňovaným kostarickým umělcem Tekesem aka Leo Falfanem, jeden vznikl ve spolupráci s domácím P-jayem a zbylé jsou moje práce. Všech 6 by mělo v následujících měsících vyjít jako jedno velké EP a jeden z nich by měl být remixován a vyjít ještě jednou jako speciální Ep-čko (tracky jsou k poslechu ZDE).
Takže rozhodně zdokonalovat se v produkci, více vydávat a hrát v zahraničí. Mým snem by bylo se djingem a produkcí opravdu živit. A určitě bych chtěl jednoho dne performovat na jednom pódiu s matadory z Cocoonu a nebo vystoupit na ostrově taneční hudby - Ibize.
Kde tě v nejbližší době můžeme vidět?
Tuto sobotu hned dvakrát na festivalu Mácháč, kde budu hrát nejdříve z rána na afteru Studia 54 a večer na Chcemeslevy.cz stagi. Dále mne čeká zavíračka Bílého Kamene na Mácháči 26.8., 10.9. Cinda Open Air v Praze, kde vystoupím na hlavním pódiu a následně také na oficiální afterparty, která se bude konat v rámci mého nového večírku s djem Finidim v Pekelným baru a 17.9. se na mém rezidentním eventu Creative v pražském Chapeau rouge představí australský umělec Deepchild, který bude opravdu stát za to!
Poslední komentáře