Desátý ročník největšího tuzemského festivalu zakončil v neděli večer legendární Nick Cave. Po svém koncertu divákům poděkoval, ač to běžně nedělá. Podle pořadatelů navštívilo desátý ročník Colours of Ostrava během čtyř dnů přes 25 000 lidí. Na hlavní scéně se kromě australského zpěváka Nicka Cave s projektem Grinderman vystřídaly hvězdy světového formátu – od českých Monkey Business, Nightwork a Jiřího Schmitzera, přes souboj balkánských dechovek, francouzského autora filmové hudby Yanna Tiersena či krále africké hudby Salifa Keitu, až po energické trio Apollo 440.
Festival byl jedinečný nejen obsazením kapel všech žánrů, které přijely z různých koutů světa, ale především perfektní organizací a jedinečným umístěním. Poloha festivalu je na jedné straně výhodná svoji těsnou blízkostí do centra, na straně druhé klidem a zelení v okolí Ostravskoslezského hradu a řeky Ostravice. Stanové městečko překvapilo svojí perfektní čistotou, kontrolami u vstupu a především službami pro návštěvníky. K dispozici byly nejen sprchy s teplou vodou, ale také varné konvice, mikrovlnná trouba, automat na kafe a každé ráno stánek s výborným čerstvým pečivem. Oproti jiným festivalům mě mile potěšily tribuny k sezení u každé stage, které pojmuly velké množství diváků znavených tancem či neustálým korzováním za hudbou.
Praktickou službou pro řidiče byl stánek Promile INFO umístěný u vchodu festivalu, kde si mnoho řidičů před odjezdem nechávalo změřit hladinu alkoholu v krvi profesionálním alko-testerem.
Čtvrtek – balkánský souboj bez deštníků
Festival zahájil ve čtvrtek odpoledne poměrně vydatný déšť, který nás však neodradil od návštěvy Balkan Brass Battle, souboje dvou slavných balkánských dechovek Fanfare Ciocarlia a Boban i Marko Markovic Orkestar. Velmi silný úder zasadil trumpetista Marko Markovic, syn slavného Bobana Markovice, hitem Kalašnikov. Nakonec se obě seskupení sešla na pódiu a ve velmi hojném počtu zahrála úvodní znělku z filmů James Bonda.
Před deštěm a bez deštníku, které byly na celém festivalu zakázány, jsme se rozhodli schovat na New yorské stagey v budově výstaviště. Atmosféru klubu z Velkého jablka doplnil, kromě pravých amerických hambugerů, Roy Ayers podporovaný DJem a tříčlennou kapelou. Od pionýra jazzu a funku jsem očekávala více, ale vzhledem k požehnanému věku jsem mu odpustila jeho poněkud rozpačité a málo energické vystoupení, kde spíše jako lídr kapely působil DJ. Po skončení programu jsme objevili příjemný beach bar Urban Wave s koktejly a DJem otevřený až do ranních hodin.
Pátek – roztančená exotika v podání Bomba Estéreo
Páteční program odstartovala pražská kapela Unifiction, která je proslulá svoji show plnou potrhlého humoru, střídající ve svém bizarním vystoupení prvky funky, jazzrocku i kabaretu.
V 16:00 byl prostor před hlavní stageí naplněn fanoušky populární skupiny Nightwork. Kapela předvedla standardní výkon, kde jako vždy vyčníval Vojta Dyk svými výjimečnými pěveckými schopnostmi. Nakonec vystoupení zahráli pecku od skupiny Kabát. To, co bylo myšleno ironicky, působilo spíše lacině a bohužel většině lidem tato nadsázka nedošla a s nadšením skákali na profláklé „Když se chlapy poperou...“.
Posvačit výborného Pálavského langoše jsme se rozhodli u pohodové pražské kapely Republic of Two. Soška Anděla za Objev roku 2010 mi připadala oprávněná, stejně jako výběr příjemné melancholické muziky na slunné páteční odpoledne.
Zpátky na hlavní stage jsme se vydali si poslechnout českou festivalovou stálici pod taktovkou funkového guru Romana Holého - Monkey Business. Jako vždy překvapili vyladěnými kostými, hity My friends, Piece of my life či Partyshit, ve kterých zpěv Tonyi Graves doplnila hostující Tereza Černochová.
Kolumbijská kapela Bomba Estéreo byla opravdová bomba. Vždy perfektní světelnou show doplnila krásná exotická zpěvačka. Dav se nenechal dlouho pobízet a velmi rychle se rozvlnil do rytmů elektra, hip hopu, reggae, dubu i psychedelického rocku. Na závěr už jen trocha špinavého nefalšovaného rock´n´rollu z úst Semi Precioues Weapons, které si jako předskokany vozí na turné Lady Gaga. Pro otrlejší návštěvníky party pokračovala za doprovodu Djs v ostravském klubu Fabric a samozřejmě v proslulé Stodolní ulici.
Sobota – zpěváci ze všech koutů světa
Sobotní den jsme začali zostra drum´n´basovými rytmy multinárodní kapely N.O.H.A.. Preferovala bych pozdější hodinu, kdy by světelná show podnítila lepší atmosféru, přesto kapela nejen rádiovým hitem Tu Cafe roztancovala hlavní stage. Zajímavým vystoupením byl Aboriginský bard Frank Yamma, který zazpíval velmi procítěné písně, komentující příkoří této nejstarší rasy na světě. Albínský zpěvák Salif Keita pocházející z královského rodu v Mali představil svoji početnou kapelu hrající strhující afrofunk. Celkově mě hudba příliš nezaujala a těšila jsem se na kritiky oceňované The Horrors. Tito mladí Britové patří k současné scéně anglické hudby, avšak s kritiky jsem já ani většina diváků příliš nesouhlasila.
Poslední hvězda Apollo 440 se postarala o vyvrcholení třetího dne. Taneční hudba, světelná show a Can't Stop The Rock dokázalo odvázat spoustu návštěvníků. Ostatní songy trochu zaostávaly a zdály se mně monotónní a moje velká očekávání naplnily jen částečně.
Neděle – poklidná Amélie a běsnící Nick Cave
Festivalové městečko se vzbudilo velmi brzo neúprosným horkem. Velmi rychle se zaplnila místa u řeky ke koupání a stinné kouty k odpočinku. Diváky i tak z hlavní stage pobavil Jiří Schmitzer svým typickým ironickým humorem. Následoval Divokej Bill, úvalská kapela, která dokázala zaplnit celý prostor nadšenými zpívajícími diváky. Avšak můj šálek kávy to opravdu není, až jsem se podivovala nad publikem ochotně skandujícím refrén „Alkohol“.
Hudební zážitek jsem si tak vynahradila opět v příjemné atmosféře newyorského klubu, kde novozélanský Electric Wire Hustle doslova rozhoupal svým mixem hiphopu a soulu podlahu NYC stage. Oranžovou stage mezitím rozvlnil mix hiphopu, dubu a bosenského folklóru Dubioza Kolektiv. Témata žlutočerných divochů se točí kolem porozumění, kritikou korupce, neonacismu a bezpráví.
Jedna z hlavních hvězd festivalu skladatel filmové hudby ovládající spousty nástrojů Yann Tiersen vystoupil na hlavní stagey po 20. hodině. Jeho energický set s rysy art rocku, kdy většinou hrál na housle, nenechal většinu publika v klidu. Hvězdou festivalu se pro mě rozhodně stal.
Zakončení festivalu bylo opravdu velkolepé. Mnoho lidí nemohlo bohužel čekat do půlnoci a muselo se vydat na cestu k domovu ještě před třešničkou na dortu. Účel zařazení Nicka Cavea na závěr celých Colours of Ostrava je pochopitelný, pro některé diváky mohlo být však i dost nespravedlivé. Zbytek diváků Nick Cave s Grindermanem probral z festivalové únavy svým rockovým běsněním, které se vymykalo jeho klidnějšímu období s The Bad Seeds. Syrový a divoký projekt Grinderman byl tak neopakovatelným zážitkem a perfektní tečkou za opravdu vydařeným festivalem.
Poslední komentáře