Specifický zvuk Groundation zkrátka musíte slyšet! Tady je exkluzivní rozhovor, v kterém zpěvák a zakladatel kapely Harrison Stafford do hloubky představuje celý projekt a jeho filozofii, nové album „Building an Ark“ i prozrazuje více o reggae scéně v USA. A v neposlední řadě také prozrazuje, že i on se velmi těší na svou první návštěvu Prahy, která se uskuteční už v pondělí 12.8. v klubu Lucerna Music Baru.
Jaký je vlastně význam názvu vaší skupiny „Groundation“? Mohl bys nějak představit vaši hudbu a poselství?
Harrison Stafford: Název “Groundation” jsme zvolili ihned, jakmile jsem ho přinesl do kapely. Slovo “Grounation” (bez “d”) je rasta termín odkazující k návštěvě císaře Haile Selassieho na Jamajce v roce 1966, a později s ním pak rastové nazývali veškerá svá velká shromáždění. Naše jméno “Groundation” tedy jednak odkazuje k tomuto významum a prostě jasně říká, že naše kořeny jsou v jamajské rasta hudbě; energie one-dropu s texty o sociální spravedlnosti a světové jednotě. A ještě dále a konceptuálněji vnímáme naše jméno v širším smyslu sjednocování všech lidí, bez nějaké hierarchie, bez prvořadých a druhořadých občanů, bez prvního a třetího světa. Prostě jeden svět, jedna hudba.
Mohl bys nám prozradit více o vašem aktuálním albu? O jaké arše vlastně zpíváte – o té Noemově či Mojžíšově? A jaká další témata charakterizují tuto desku?
HS: Ta “Archa”, kterou stavíme, je zcela nová archa. Stejně jako ta Noemova nebo Mojžíšova by měla uchovávat něco, co má obrovskou cenu, něco životně esenciálního. Album odkazuje k Noemovi a Mojžíšovi, a stejně jako v Noemově případě jde o všezahrnující koncept, že vše na Arše je v pořádku a v bezpečí. Ale co je nové, je myšlenka, že jde nejen o to prožít dobře život, ale i o to, že vše dobré nakonec pomine. Na naší desce jde o důraz na pozitivní energii ve všem, co děláme, o přání všeho dobrého pro všechny lidi, o poctu všem lidem dobré vůle ze všech různých životních cest, kultur, národů, ras a tříd. Všude naleznete dobré lidi.
Myšlenka “Stavby Archy” (“Building an Ark”) je vlasně shrnuta v počátečních a posledních rýmech desky. Nejprve zazní: “Víte, co je správné, a víte to již hodnou chvíli.” To je fakt, že už vlastně dávno víme, co je správné a jak bychom se měli v každé situaci zachovat, ale přesto lidstvo stále pokračuje v pomýlených rozhodnutích, z neznámých důvodů neumíme jednat správně, i když víme, jak by to mělo být. A na závěr potom: “A co když je celá tahle historie jen nekonečným bojem vlků a beránků? … a právě toho se obávám.” A zrovna tohle je pro lidi dost šokující, protože to vypadá jako bychom byli nějací pesimisté, ale tak tomu není, jen se snažíme sdělit závažnost této situace. Album hovoří o potřebě povznést dobré věci, přiblížit je našemu srdci a učinit dobrotu naší životní stezkou.
Na předchozích deskách jste spolupracovali s řadou reggae legend jako jsou Congos, Don Carlos, Apple Gabriel nebo Ras Michael – jaké to bylo, a proč vlastně na vašem novém albu nenalezneme žádné další stařešiny?
HS: Na “Building An Ark” jsme se rozhodli opravdu se soustředit na kapelu; více prostoru tak dostal třeba Mingo Lewis Jr. (syn Carlose Santany, pozn. překl.) sólující na timbály v druhé, epické písni “Be That Way” nebo Ryan Newman s jeho sólem na basu v předehře k “Payaka Way”… zkrátka jsme zkusili něco trochu jiného. Vyrostli a dospěli jsme spolu jako kapela, a skutečně jsme se naučili jak v naší hudbě zdůraznit dovednosti, talenty a všechny ty osobní nuance každého z členů. Cítím, že harmonický základ celého alba určují vedoucí ženské vokály Kim Pommell a Kerry-Ann Morgan, což vytváří vyrovnanější mužsko - ženský sound.
Mohl bys nám říci něco více o vedlejším projektu Rockamovya a také o tvých solóvých deskách?
HS: To je sranda, protože jsme právě dokončili studiové nahrávky pro úvod druhé desky Rockamovya. Ve skutečnosti jsem se jen před pár hodinami vrátil domů do Kalifornie po dvou koncertech v Mill Valley a na festivalu Reggae on the River, kde jsme vystupovali právě s kapelou Rockamovya. Rockamovya je taková generační fůze: máme tam Leroye „Horsemoutha“ Wallace na bicí, který tam tvoří jakousi hudební páteř. Pan Wallace je vlastně spolutvůrce zvuku jamajského reggae, samozřejmě spolu s dalšími žáky Alpha Boys School, Donem Drummondem, Tommy McCookem a Rolandem Alfonsem. „Horsemouth“ se stal hlavním bubeníkem Studia One. Později pak zazářil i v nejznámějším jamajském filmu „Rockers“, a od té doby se jméno „Horsemouth“ („Koňská tlama“, pozn. překl.) stalo legendou.
V Rockamovya také hrají zakladatelé Groundation Marcus Urani na klávesy a Ryan Newman na basu, a pak tam zpívám a hraju na rymickou kytaru já, Harrison Stafford. Pátým a posledním členem kapely je Will Bernard, který strávil celá léta fůzováním jazzu a funku a byl dokonce i nominován na Grammy. Tahle kapela Rockamovya byla vždycky pro sdílení nápadů a hudebních vyjádření. Leroy Wallace je stařešina a zakladatel, takže je to jako bychom chodili do reggae školy a „Horsemouth“ byl náš učitel.
A mé vedlejší projekty jako je “Professor” zahrnují jamajské muzikanty hrající těžkotonážní taneční muziku s revolučním poselstvím; stejně jako tenkrát v Kingstonu v roce 1976 - nebo zkrátka něco na ten způsob. Lidé jako Horsemouth, Flabba, Family Man Barret, Dalton Browne, China Smith, Sticky, Obeah, Robbie Lynn, Boo-Peep jsou pořád hudebně silní a můžou tak podpořit novou message pro dnešní lidi.
A k čemu vlasně odkauzuje tvoje přezdívka “Profesor”?
HS: Odkazuje k době, když jsem na konci 90.let přednášel na Univerzitě Severní Kalifornie seminář “Historie hudby reggae”, kde participovalo mnoho stařešinů, kteří mi tam začali říkat “Profesor”. A také, protože Jamajčany mátlo moje jméno Harrison Stafford, což jsou ve skutečnosti dvě příjmení, a ještě ke všemu tak dlouhá… a tak pro ně bylo jednodušší říkat mi prostě “Profesor” nebo “Prófa”.
A můžeš nám trochu přiblížit tvůj univerzitní seminář o dějinách reggae a také povědět něco o dokumentu “Holding on o Jah”?
HS: Vždycky jsem se snažil uchovávat historii hudby reggae a předávat ji lidem okolo mě. To také stálo za ideou univerzitního semináře a stejně tak dokumentárního filmu “Holding on to Jah” (“Držet se Boha”). Mohu prozradit, že “Holding on to Jah” bude mít premiéru v roce 2014 na DVD a bude také online ke stažení. Je to dokument o příběhu roots reggae a rastafariánského hnutí, vyprávěného hudebníky a těmi, kteří stáli při jejich zrození. Ve filmu, který jsem jen s malým týmem připravoval více než 10 let na Jamajce i ve Státech, zazní exkluzivní rozhovory s The Abyssinians, Culture, Congos, Israel Vibration, Donem Carlosem, Pablo Mosesem, Ijahmanem Levim, Winstonem McAnuffem, Bratrem Sammuelem Claytonem, obřadníkem Mystic Revelation of Rastafari, Ras Michaelem, Country Manem, Horsemouthem a dalšími.
A jak se ti vlastně líbí současná hudební scéna na Jamajce? Jsi fanouškem nějakých tamních umělců?
HS: Jamajská hudební scéna je boj, protože je tak opanovaná popovou kulturou a hiphopem. Dancehalová scéna mi ani moc nezní jako reggae, a všechny ty syntetizéry a vokální efekty už mě moc neinspirují. Ačkoli jsme fanoušky lidí jako jsou Roots Underground, Morgan Heritage, Anthony B, Protoje, Tarrus Riley a pak Marleyho rodina Stephen, Ziggy, Ky-Mani, Damian a Julian Marley, které pravidelně vídame na šňůrách.
Jak je dnes akceptováno reggae americkými médii, když je to přece hudba s rebelským poselstvím.
HS: Spojené státy nedávají reggae pražádnou pozornost. Systém oblbnul veřejnost tak, že věří, že je to nějaký módní výstřelek, a jelikož dělá lidem ve Státech problém trochu se koncentrovat, většinou se nedostanou dál než za břink piana a úder bicích, než aby slyšeli nějaké hudební poselství. Je to ostuda, protože lidé tady v Americe mají nástroje k tomu, aby mohli změnit svět a to jak funguje celý systém, ale bez podpory hudebního průmyslu, bude reggae stále upozaděné. Ale až jednoho dne přece jen reggae ve Státech prorazí, Amerika se stane největším placem pro roots music.
Co bys osobně doporučil mladým lidem žijícím v těchto pohnutých časech?
HS: Miluj bližního svého a chovej se ke každému tak, jak si přeješ, aby se choval k tobě.
Vaše magická živá vystoupení jsou již proslulá a my se už opravdu hodně těšíme na váš první koncert v České Republice. Koho a co můžeme očekávat na blížícím se pražském koncertě?
HS: My už se také moc těšíme na tuhle příležitost. Od naší první návštěvy v Praze bych očekával reggae show jako nikdy předtím. Groundation je kapela harmonických lidí, a každý člen kapely je leader. Těšte se, že každý muzikant vám rozšíří obzory o nástroji, který ovládá, a očekávejte nálož zvuků, mezi kterými budete plout, esenci čistého one dropu a ryzího roots reggae vystoupení a ve stejnou chvíli volné improvizace jazzového koncertu.
Děkujeme za rozhovor!
Připravila: mia/ Lucerna Music Bar
Poslední komentáře